Hledání Sarkandru a co vše jsme našli ...
Dnes je sobota, krásný slunečný den a oba máme celý den volno. Bez váhání jsme byli rozhodnuti co budeme dělat. Jedeme hledat. Co? No přeci stará důlní díla, nebo nějaké pěkné šutry. Včera jsem si ještě nastudoval nějaké mapky štol a vytiskl. Samozřejmě, že jsem je zapomněl doma, a tak je mám jen v hlavě. Jako vždy jsme po pár minutách na odbočce k Maria Hilfe. Necháváme auto mimo silnici na ploše, kde se tyčí tyčka s tabulkou: "Komín K 3352". Jde o zasypaný důlní komín. Nic k vidění. S batůžkem, s pitím a foťákem kráčíme k první zajímavosti. V zatáčce je zde vyschlý potok v několika místech přepažen betonovými hrázkami. Podle mapy jde o Modrý potok, který zde o pár desítek metrů výš pramení. Ty betonové hrázky jsou v mapě popsány jako "Kaskády Modrého potoka." Můj přítel a odborník se tomu pojmenování jen pousmál a řekl mi, že tohle sloužilo jako retenční nádrž na vodu pro šachtu v době kdy byl nedostatek užitkové vody. Dnes je tu sucho. Jen na první pohled. Pod kamením a nánosy zeminy si potůček udělal skrytou cestičku a teče. Malinko a pomaloučku.
Ještě pár fotek a jdeme dál. Nejdeme. Lezeme do příkrého svahu krásným lesem. Nechtělo se mi tenhle kus lesa obcházet po silnici.
Po chvíli jsme dolezli na silnici ,po které bychom přišli. To horko mě zmáhá a musím si udělat občerstvovací přestávečku. Pár loků minerálky, pár fotek a jdeme dál. Podle mapy v hlavě odbočujeme na lesní cestu a je tu plošina. Lesáci zrovna nakládají kmeny stromů na vlek traktoru. Vlastně nenakládají, mají svačinu. Par´tačce ukazuji po levé straně dnes již zalesněnou starou haldu štoly Josef. Po pravé straně si všímám zkoseného svahu bez porostu. Tuším zde zasypané ústí štoly, štoly Josef. Štola Sarkander by měla být někde nad touto štolou. Lezeme do svahu dál. Parťačka vše jako vždy dokumentuje. Po pár metrech vidíme plot. Jsme u něj. Je tady propadlina v průměru tak šest metrů a o hloubce tak dva metry. Jde o zasypaný komín štoly Josef. Pár fotek a hledáme dál štolu Sarkander.
Kocháme se přírodou, parťačka kontroluje keříky borůvčí, já pro změnu šutry pod nohama. Stoupáme. Jsme u nějaké staré haldy. Že by to byla halda Sarkandru? Malý odpočinek a už se hrabu v kamení.
Na první pohled nic zvláštního. Nic mi nepadlo do oka, a tak lezeme dál vzhůru. Někde tam v mlází by měla být štola Sarkandr. (To ale ještě nevím, že štolu Sarkandr jsme před chvíli těsně minuli.) V mlází nic. Ústí štoly je důkladně zasypáno. Přeci něco. Vyplašili jsme srnu, zde odpočívající. No nic se nedá dělat. Dál mě táhne přibližující se horizont. Tam nahoře by mělo být také něco. míjíme masív Hornických skal. Nádhera. Po chvilce chůze jsme opět u menší haldičky a nad ní ohraničený prostor dřěvěným zábradlím. Je tu staré důlní dílo: "Jáma Barborka." Nevím ze které strany se mám do ní podívat. Je poměrně hluboká a obrostlá mladými smrčky. Jde o tzv. úpadnici důlního díla Barborka. Chvíli přemýšlím jak dolů, podívat se jak to tam vypadá??
Podlezám zábradlí po všech čtyrech. uvazuji provaz, abych se měl něčeho přidržet a pomalu slézám dolů.
Povedlo se, bez úhony slézd dolů a vidím ústí úpadnice Barborka, ovšem uvnitř zasypané. No co se dá dělat. Pár fotek na památku a lezu nahoru za parťačkou. Rozhlížíme se opět po krásné přírodě, po prosluněném lese. Kousek dál je mýtinka a opět zábradlí a cedulka. Staré dúlní dílo označené "Jáma - 09 ". Jde o zasypaný komín štoly Barborka. Je vidět jak zásyp za ta léta klesl.
Na dohled od komína je v lese opět vidět zábradlí. Jdeme tam. Opět je zde propadlá dobývka , nyní však bez označení.
Tady opět pár fotek a jdeme dál. Horizont Hornických skal je na dosah ruky. Je tu krásně. Dál už nepůjdeme. Vracíme se. Tak jak jsme se štrachali nahoru, stejnou cestou scházíme dolů. Jde to podstatně lépe. Jen mi vrtá hlavou, že jsme zřejmě nenašli to, co jsme hledali. Stále se rozhlížíme sem a tam. Zaujal mě velký balvan a u něj menší, jako by jej před chvílí někdo rozstřelil. Prohlížím si to místo a obcházím ze všech stran. najednou ji vidím. Volám parťačku. Mám štolu Sarkander. Zasypaná kameny a chrastím, dole čouhá ven nějaká kovová roura. Jak blízko ní jsme tu už dnes byli při cestě nahoru a našli jsme ji při návratu, snad jen díky náhodě. Opět pár fotek. Odvalím pár kamenú, strčíme foťák do díry a fotíme. Doma se podíváme co tam vlastně je.
Chvíli si odpočineme. Ve stínu lesa je zde příjemný chládek. Dnes jsme našli to co jsme hledali a mimo to jsme ještě viděli spoutu jiných důlních děl. Paráda. Jdeme lesem kolem lesních dělníků a pak podél Modrého potoka dolů k autu. Máme ještě stále hodně času. Jak jej využít, když už jsme tady? Napadlo mě. Náš přítel a odborník říkal, že nad Žebračkou jsou na O-tém patře čtyři štoly. My viděli ústí jen tří. Dokonce ta čtvrtá je mimo oplocení, říkal. Parťačka nic nenamítá a souhlasí. Nasedáme do auta a přemisťujeme se k Žebračce. Tady to už dobře známe a okolo propadliny je již nový plot a druhý je ve výstavbě. Minule jsme tu byli opravdu za pět minut dvanáct. Podél oplocení obcházíme celý prostor a po staré haldě lezeme opět vzhůru. Je to tady pěkně strmé a člověk se musí přidržovat plotu aby nespad. Ještě kousek a máme ji. Čtvrtá štola O-tého patra je tady. Mohutný zářez do svahu. vypadá to tu jako v pohádkové strašidelné sloji. Vstup je zabetovaný, jen vlevo je ponechána malá díra, sotva tak na hlavu. Asi to nechali pro netopýry, kteří zde zimují. Pár fotek. Také fotíme skrz díru. Doma teprve uvidíme co se tam v té tmě skrývá.
Jsme už hezky uondáni. Krátce odpočíváme. Rozhlédneme se. Je zde krásný výhled na celé údolí a protější svahy. Po chvíli rozjímání opatrně scházíme dolů. Máme toho dosti našlapáno a k tomu ten horký den. Jsme u auta, nastupujeme a jedeme domů. Dnes se ten den opět vydařil. Jsme spokojeni. Už nyní vím, že k Sarkandru ještě někdy vyrazím. Viděl jsem tam moc hezký šutr.