Petříkov
Máme hezkou slunečnou neděli a mně to táhne ven. Dnes bych rád zavítal na Petříkov. Beru si jako vždy batoh se svačinou, foťák a kladivo. Docela nalehko. Lokalitu neznám, tak bych ji rád zkouknul a jen tak se podíval po nějakých štolách. Mám načteno, že se tam dobývala železná ruda a grafit. Nasedl jsem do auta a jedu směr Jeseník, pak Lipová a Branná. V Branné odbočuji na Petříkov, vyhlášený to lyžařský areál. Až nyní si uvědomuji, že jsem doma nechal všechny mapy, které jsem si připravil. No nic. Mám fotografickou paměť a tak se budu držet toho co mám v hlavě. Úzkou silničkou sjíždím do údolí. Byl jsem zde jednou někde z kraje, kdysi dávno. Vezli jsme sem dcerku na lyžařský výcvik. Vůbec to tady nepoznávám a tak pomalu projíždí osdaou Petříkov, plnou chalup a penziónů. Na konci musím zabočit v levo a pak někde tam zaparkovat. Odbočuji, míjím poslední chalupy a zde vedle dvou aut je místečko i pro to mé. Dál půjdu pěšky. Beru si věci, zamykám auto a vykračuji na pěknou asfaltovou cestu. Po krátké chvíli je zde odbočka v pravo do lesa. Typická lesní cesta. Tak to bylo i v mapě. Pomalu stoupám po ní do kopce. V lese je príma. Čistý vzduch a chládek. Všímám si, že cesta je sypaná hlušinou a sem a tam je rezavě hnědý šutr. Jen tak jeden rozklepnu a hned se leskne. Pyrit? nebo něco jného? Uvidíme. Po chvilce z dálky vidím, že se blížím místu, kde na levé straně po svahu je docelá slušná halda. Tudíž na opačné straně by měla být štola. Je zde vidět markantní zářez do svahu vedoucí do místa kde byl vstup do štoly. Mám smůlu. Někdo, někdy jej zasutil, zřejmě odstřelem horniny nad štolou. Co na plat? Pár snímků a jdu na haldu. Je vidět, že je hodně stará podle listí a vegetace co se na ní již za ty roky uchytila. Je to samá hlušina. Jdu kousek dál. Hmmm tady je to nějaké rezaté a blýskavé. Zřejmě železná ruda. Pár kousků beru do batohu. Jsou tu v okolí minimálně ještě asi dvě štoly. Mám možnost sejít zpět dolů na silnici vedoucí údolím, jít kousek dál a pak opět vyrazit do lesa hledat, nebo to vzít rovnou po vrstevnici a po čichu, lesem. Když říkám lesem, tak to je pěkně neprořezaný les, spíše pořádné houští. Chvíli se prodírám tím houštím a srdce mi zaplesalo. Vidím dřevěnou ohradu. Je tu! Štola, zřejmě dolní štola. Opět si ji fotím. Po chvíli odpočinku se vydávám na další průzkum. Kousek nad štolou je zasypaný komín. Lezu ještě dál nahoru. Opět zábradlí! Hurá. Jetu opět štola. Vstup zdobí hezká a pevná mříž. Všechno si fotím. Foťák strkám skrz mříž a snažím se nafotit útroby štoly jen jak se dá. Je viděl, že štola je dvojí. Jedna jde přímo a druhá jde někam napravo. Je to super! Scházím dolů. Na bukovém listí to pěkně klouže. Po chvíli rozjímání nad objevem se s lesem a štolami loučím a jdu z lesa ven. Je tu pěkná louka. Úplně vidím kolik tu je klíšťat. Kolik si jich donesu domů? Loka pomalu končí a jsm opět na silničce. Vracím se. koukám do lesa a co to je? Už vím! pozůstatky grafitky. Grafitka to byl zřejmě mlýn, kde se mlela grafitová hornina na jemný grafit. Je zde hodně kamenných základů budovy a torzo mlýna. Co se dalo odnesli sběrači kovů. Pár fotek a jdu zpět k autu. Je to tak akorát. V dálce vidím černá oblaka a slyším i nějaké zahřmění. To mi to dnes ale vyšlo. Spokojeně se vracím domů.