Štola Sarkander, Porfyroidová, 3.štola a okolí
Předevčírem jsme se pěkně prošli po Hornických skalách a dokonce jsme našli hledanou štolu Sarkandr. Ještě týž večer jsem si nastudoval nějaké podrobnosti z historie této štoly. Zaujala mě natolik, že jsem si vzal dnes opět volno a spolu s parťačkou, která má dnes také volno, vyrážíme směr Zlaté Hory. Zastavujeme až na silnici ke kostelu Marie Pomocné. Je krásný letní den. Sluníčko svítí, je teplo, nádhera. Baťůžek s pitím a čokoládkou, foťák a už si to štrádujeme po lesní silnici. Je to pohodlnější cesta než se štrachat do prudkého svahu lesem. Dnes už jdeme najisto. Po chvíli míjíme zasypané ústí štoly Josef a odbočujeme do lesa. Je tu krásně a příjemně. Ještě kousek do svahu a jsme tu. Štola Sarkander nás vítá tak, jak se před dvěma dny s námi loučila. I ten krásný stříbrný kámen zde pořád leží. Chvíli odpočíváme a kocháme se okolní přírodou. Myšlenky se mi honí hlavou. Jak rád bych se podíval do téhle štoly, ale vůbec nevím, zda se tam dá vstoupit. Na fotkách z minula bylo vidět jen tmavou díru, tak sotva pro jezevce. Jeden náznak možnosti vstupu je za kameny , bokem. Plastové nosítko umně vyrobené z plastového barelu a kousků lana. Rozhoduji se a už tahám balvany bokem. No moc místa tu není a ještě ten pitomý kořen smrku oleptaný smolou. Uvazuji si provaz ke kořenu a soukám se do díry.
Tak trochu naslepo, ale jde to. Přidržuji se jednou rukou provazu a ve druhé třímám lampu. Zkoumám, zda je tu bezpečno. Nerad bych, aby tu na mně něco padlo, nebo se sesypalo. Drží to. Připadám si jako přerostlý jezevec a soukám se dolů dál. Jsem tu. Zde začíná štola. Mám ji po levé ruce. Stoupám si a rozhlížím se. Vypadá to, že je to tu stabilní. Volám dírou nahoru parťačce, že může sejít za mnou. Dlouho se nerozmýšlela a už se souká dírou dolů. Trochu ji naviguji, kde si má dát pozor na hlavu, aby se nepraštila. Kdo by pak fotil?? Tak a jsme tu oba. Dá se zde stoupnou. Je to takový širší úvod štoly a po třech metrech začíná už profil štoly, ve které je bohužel voda. 
Na to nejsme připraveni, a tak se kocháme tou nádherou a fotíme co se dá. Po chvíli rozjímání lezeme opatrně nahoru z díry ven. Vůbec nám nevadí , že jsme špinaví, to se po uschnutí vypráší. Trochu mi vadí polepené vlasy od smolného kořene smrku, kterému jsem se nevyhnul. Nevadí. Jsem spokojený a šťastný. Parťačka je spokojená také. Aspoň tak vypadá. Pijeme a svačíme. Čokoládka Kaštany přišla vhod. Cestou zpět k autu přemýšlíme co s načatým dnem? Je to jasné. Sjedeme kousek níž a pokusíme se najít Porfyroidovou štolu. Velmi zhruba vím, kde by mohla být a v oku mám jen fotku vytaženou z internetu. Scházíme krajem lesa k Modrému potoku. Dnes už v něm voda je. Malinko, ale je. Parťačka avizuje. Tady něco bude, podívej se na ty klády. Jdu k ní. Má pravdu. Klády z rozbitého starého vstupního přístřešku. Pohlédnu vlevo a je tam. Hlubší zářez ve svahu zakončený plochou dírou. Je to skvělý pocit. Krásný den, máme volno a našli jsme opět to, co jsme hledali.
Vstup vypadá docela pevně a díra není hluboká. Lezu dovnitř. Nejdřív zkoumám, zda je tu bezpečno a usuzuji, že je. Nic nepadá, nic se nesype. Volám parťačku, že může za mnou. Je tu trocha vody, tak nad kotníky a plno prken a klád, také nějaká stará hadice. Tahle voda nám nevadí. Po starých prknech to zvládáme suchou nohou. Svítíme si lampami a fotíme.
Po pěti metrech je tu dřevěná hrázka a za ní voda. Celá tahle štola je zaplněna vodou. Odhaduji tak něco nad metr. Tak to se nedá nic dělat, dál nemůžeme. Voda je průhledná až na dno. Krátce komentuji ,co vidíme. Tahle štola, po ukončení dobývky, byla později využita jako retenční nádrž vody pro závod RD.
Lezeme ven. V ústí si ještě beru kousek horniny na památku, je hezky zbarvená. Na sluníčku si jej důkladně prohlížím. Je až neuvěřitelné ,jak nám to dnes jde. Cestou lesem k autu si vyměnujeme své dojmy a přemýšlíme co s volným časem? Navrhuji jet se podívat k Žebračce k trojce štole. Tam jsme ještě nebyli. Teda já tam už kdysi dávno byl, vím kde je, ale nic víc. Snad dnes. Po chvíli jízdy jsme tam. Podél plotu jdeme do míst pod haldu čtvrté štoly nultého patra. Kousek se škrábeme nahoru přidržujíc se plotu. Hle tady je díra v plotě. Nebýt středového vodícího drátu, nemusel bych se ani ohnout. Kousek nahoru, pak šupem dolů, houštím a nahoru borůvčím. Jsme tu. Díra do štoly je větší než před léty. Vypadá to, že by jsem se tam vešel.
Je tu krásně. Stojíme na haldičce před třetí štolou nultého patra. Dole se pracuje na novém oplocení propadliny Žebračka. Přímo před námi je vidět krásnou krajinu, údolí a strání nad ním. Někde v dáli bučí krávy na pastvě. Pár fotek a už uvazuji provaz k přidržování, abych někam nezahučel. Lezu sem poprvé. Vůbec netuším, co mě čeká. Jsem dole. To je síla. Štola tak tři krát čtyři metry, žádné výztuhy. Vše drží pevná skála. Volám na parťačku, že může za mnou. Opět dávám pozor, aby se někde nepraštila. A je tu se mnou. Hle. Deset metrů a štola je po celém profilu zabetonována. Jen s kruhovým otvorem kousek nad zemí. Polezem dál? Jasně a už lezu. Nohama nepřed. Parťačka mi podává baterku a svítím. Tady je už pořádně tma. Parťačka je tu už taky. Opatrně kráčíme štolou. Zhruba po padesáti metrech je konec. Trochu závalu a za ním....tma. Celý profil téhle štoly končí ve tmě.
Opatrně a s respektem stojím na kraji závalu a svítím před sebe. Tahle baterka nedosvítí na druhou stranu těžební komory, do které hledíme a nic nevidíme. Navíc dnes již hodně svítila, a tak pomalu slábne. Hodím do té tmy přede mnou kámen. Padá dlouho, hluboko...tam dole naráží na stěny komory a končí zřejmě ve vodě. Tak to je hloubka! Odhaduji tak kolem šedesáti metrů. Parťačka mě nabádá k větší opatrnosti. Ustupuji o krok zpět. Prohlížíme si štolu . Na stropě je krápníková výzdoba. Množství krátkých a hodně tenkých krápníčků visících ze stropu. Je to dílo přírody ,během zhruba, padesáti let. Jako vždy fotíme. Teda přesněji, fotí parťačka. Baterka stále více slábne.
Kráčíme zpět. Zastavíme a zkusíme zhasnout. To je tma, jen v dálce prosvítá průlez. Musím šetřit baterku. Zdá se, že jede z posledních sil. Jsme u průlezu. Hmm. Z této strany to nepůjde nohama napřed. Tak naopak po rukách a břiše, nebo kolenou. Panečku, to je tělocvik! Jsme na druhé straně, ještě vylézt nahoru. Leze parťačka, já ji už ani nesvítím, není čím a tak ji aspoň naviguji. Podávám baterku a lezu já. Jde to. Jsme před štolou. Ani jsme se moc neumazali. Oprášíme si kalhoty a už se opět rozhlížíme. Stále je krásný, letní den a úžasný tím, co jsme viděli na vlastní oči. Nemusím říkat nic a parťačka mi říká, že sem se budeme přeci ještě muset podívat a s pořádnou baterkou. Má pravdu. Určitě! Scházíme opatrně borůvčím a míjíme něco jako malý lom. Jako by zde někdo kdysi odstřel skálu. Je to podezřelé. Vypadá to jako uměle zastřelený vchod do podzemí.
V mapách však nic není, to už jsem se díval dřív a také se o tomhle místě nic nepíše. No, zeptám se někdy příště našeho přítele a odborníka. Tak a hajdy domů. K plotu nahoru, dírou ven a podél plotu dolů k autu. Jedeme domů. Doma hned stahuji fotky do počítače a parťačka chystá obědovečeři. Vyhládlo nám. S plnými břichy koukáme znovu a znovu na pořízené fotky. Jsme nadšeni. Byl to krásný den!!